Koncept odesílatele zásilky zboží

Vědecké publikace na dopravní právo nemá moc, ale jen letos na jaře, tam bylo několik zajímavých položek. O někteří Napsal jsem, o ostatní Budu psát v budoucnu 🙂 Před časem jsem se rozhodl přispět do široce chápané vědy o dopravním právu, a můj článek s názvem “Koncept odesílatele s ohledem na poslední vývoj v dopravě” byla zveřejněna kromě vědeckých Poradce č. 134 v únoru 2013 r. a dnes o něm mohu napsat pár slov 🙂

V tomto článku se pokusím vypořádat s poměrně častý omyl zmatení odesílatele odesílatele. Jeho psaní se mi, že, Tentokrát tato chyba …zákonodárce. Změna dopravní právo na 01.01.2012 r. zákonodárce zavedl velmi nešťastný rekord umění. 55k ust. 2 dopravní právo , která je, že ustanovení článku. 55k ust.. 1 odpovědnost odesílatele použije na další subjekty, které zadávají dopravu, jako kdyby tam byly některé osoby, které zaměstnávají dopravu, že subjekty televizního vysílání nejsou.

V tomto článku jsem prezentaci současné názory doktríny a judikatury, že až na několik výjimek jasně ukazují,, že pro odesílatele na provoz, které mají být brány v úvahu, subjekt, která zahrnuje smlouvu o přepravě s dopravcem, a proto je osoba, která zajišťuje dopravu, a ne Podmiot, který dělá fyzické nakládky zboží na vozidle.

Také zavést řadu negativních dopadů,, které by měly, pokud opravdu odesílatel v právu dopravy byla chápána jako subjekt, který načíst, jak by mohl navrhnout takové ustanovení vložena do dopravního práva. Tyto účinky jsou zvlášť zbavení Zadavatelem přepravu zákazu přepravce, zatímco jakákoli pravomoc právní úpravy dopravy (ustanovení se vztahují pouze na oprávnění odesílatele), uložit řadu povinností na non-smluvní stranou (nabíjení stran zboží, velmi často neexistuje dohoda s dopravcem, doprava a zákon stanoví řadu povinností odesílatele dopravci) nebo omezení obranu dopravce v případě pochybení na straně objednatele dopravy (vylučuje odpovědnost dopravce m.in. Víno odesílatel).

Závěrem se domnívám,, že ustanovení článku. 55k ust.. 2 dopravní právo musí být vykládán v tomto smyslu,, že pro dopravce, zákazníků a dalších lidí objednávání dopravy představuje zákonný superfluum (Poskytování zbytečné nebo opakující se obsah vyplývající z jakéhokoli právního), a pro odesílatele i nadále považovat za jakoukoliv osobou, která přepravu provize.

Máte-li zájem, nemají moc odcizit právní jazyk, Zvu vás ke čtení celý článek 🙂